Nové podmínky oddlužení podle oddlužovací novely insolvenčního zákona: pomoc dlužníkům, nebo zvýhodnění věřitelů?

Dlouho očekávaná, a nejen v médiích diskutovaná, novela insolvenčního zákona spatřila světlo světa. Oddlužení, dlouhodobě dominantní institut způsobu řešení úpadku, má projít změnou, která si klade za cíl usnadnit širšímu spektru dlužníků dostat se z jejich dluhové pasti a umožnit jim pokus o nový, dluhy nezatížený život.

Konkrétně je řeč o zákonu č. 31/2019 Sb., který byl prezidentem Milošem Zemanem podepsán přesně do roka a do dne od rozeslání návrhu zákona poslancům. Novela, respektive její podstatná část, nabyde účinnosti 1. června 2019 a představuje novou právní úpravu oddlužení, známého též pod spojením „osobní bankrot“.

Umožní skutečně novela vyřešit tíživou situaci širšímu okruhu lidí? Opravdu přináší nové varianty oddlužení a je stále nutné uhradit alespoň 30 % dluhů? Šetří nová právní úprava práva věřitelů? Chystají se do budoucna ještě další změny insolvenčního zákona? I na tyto otázky se pokusíme poskytnout odpověď.

Dosavadní stav

Podle posledních veřejně dostupných údajů (tj. vztahujících se k roku 2017), se v exekuci nachází přes 863 tisíc lidí, tedy exekuci čelí každá desátá fyzická osoba starší 15 let, kdy více než jedna polovina z nich má dočinění s třemi a více exekucemi.[1] Dlouhodobé zadlužení lidí má značně negativní vliv nejen na jejich majetek, pozici v zaměstnání, či společenský status, ale i na jejich psychiku, zdraví a rodinu. Zadlužení české společnosti se nedávno dostalo i na stránky britského deníku The Guardian,[2] dle kterého finanční tíseň Čechů narostla do rozměrů ohrožujících tuzemskou demokracii.

Stále narůstající úroky a náklady exekuce podstatné procento obyvatel České republiky dostává do dluhové spirály, ze které mimo oddlužení není prakticky cesty ven. Ostatně důvodová zpráva k novele insolvenčního zákona uvádí, že platný právní stav neumožňuje významné části dlužníků jejich dluhovou situaci řešit, neboť jejich dluhy (narůstající o příslušenství) v průběhu času dosáhly takové výše, že je již dlužníci nejsou schopni uhradit v plné výši ani splátkami ze svých příjmů, ani výtěžkem z rozprodeje svého disponibilního majetku. Osobám nacházejícím se v tzv. dluhové pasti není přístupný žádný způsob normalizace jejich ekonomické situace.[3]

V současné době oddlužení může dosáhnout osoba, jejíž návrh na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, a zároveň hodnota plnění nezajištěným věřitelům dosáhne alespoň 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí, za současného splnění dalších zákonných podmínek.

Nová úprava

Dlužníci jistě uvítají rozšíření možností, jak dosáhnout oddlužení. Nové podmínky umožňují dosáhnout kýženého cíle rychleji, zároveň se otevírá prostor i pro ty, kteří by za současné situace nesplnili požadavky na oddlužení, neboť nemusí zpočátku prokazovat splnění 30procentní hranice zaplacení dluhů. Je kladen i důraz na zjednodušení procesu, kdy například odpadá povinnost přiložit k návrhu na povolení oddlužení seznam závazků dle znění ustanovení § 392 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, dále nově rozhodnutí o povolení oddlužení nemusí obsahovat odůvodnění apod.

Zrychlené oddlužení

Novela vložila do insolvenčního zákona nové ustanovení, které dlužníkům umožňuje se zbavit jejich dluhů už v době 3 let od schválení oddlužení. Podmínkou tohoto zrychleného oddlužení je splacení alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů (viz ustanovení § 412a odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona v novelizovaném znění).

Hranice 30 %

Není zcela pravdou, jak se lze dočíst v některých internetových diskusích, že 30% hranice splacení dluhů zmizela ze zákona. Tato hranice v zákoně stále zůstává jako minimální cíl, který by v rámci oddlužení dlužník měl splnit. Nicméně nová právní úprava umožňuje zaplacení i méně než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, pokud po dobu 5 let od schválení oddlužení dlužník vynaloží veškeré úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat. Odpadá tak povinnost prokazovat, že v průběhu 5 let bude zaplaceno 30 % dluhů dlužníka. V této souvislosti tak patrně nabyde na důležitosti role insolvenčního správce stran dohledu nad činností dlužníka. Přesto je vhodné neopomenout, že oddlužení je splněno až právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu. Okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o splnění oddlužení insolvenční řízení končí.

Úlevy pro důchodce a invalidy

Osoby pobírající starobní důchod a invalidé druhého či třetího stupně mohou dosáhnout oddlužení již během tří let, kdy se na tyto skupiny obyvatel nevztahuje podmínka uhrazení 60 % dluhů (viz ustanovení § 412a odst. 4 insolvenčního zákona v novelizovaném znění).

Změna pořadí uspokojení pohledávek

Zákonodárce reaguje i na „lichvářské praktiky“ (pozn. v českém právním řádu není stanovena pevná hranice pro určení, v jakých případech poskytnuté plnění naplňuje definici lichvy), kdy příslušenství dluhu (jistiny) či smluvní pokuta je vyšší než samotná jistina. V takovém případě se nově může měnit pořadí pohledávek, tedy za podřízené pohledávky (s určitými výjimkami) se považují úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku. Jinými slovy, je-li příslušenství či smluvní pokuta vyšší než původní dluh, mění se pořadí pohledávek. Pro úplnost není od věci si připomenout význam spojení podřízená pohledávka. Tuto definuje ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona. Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky, případně ostatních pohledávek dlužníka. V praxi se tak stává, že podřízené pohledávky nemusí být v insolvenčním řízení uspokojeny.

Více peněz pro dlužníky

Autoři nové úpravy uvádějí, že dlužníci jsou nově motivováni k vyšším výdělkům tím, že jim podle novely za splnění určitých podmínek může zbýti více peněz pro jejich potřebu.

Výhody pro věřitele

Jak vyplývá ze shora uvedeného, nové znění insolvenčního zákona se snaží především usnadnit pozici dlužníkům. Věřitelům se však prodlužuje doba k možnosti přihlášení jejich pohledávek do insolvenčního řízení. Zároveň se zavádí tzv. 1+1 systém, na základě kterého dlužník musí měsíčně uhradit alespoň odměnu insolvenčního správce a ve stejné výši učinit úhradu na pohledávky věřitelů, tj. 1089,- Kč + 1089,- Kč.

Možné další budoucí změny insolvenčního zákona

Přestože novelou učiněné změny insolvenčního zákona nabývají účinnosti ke dni 1. června 2019, na unijní úrovni je již přes dva roky diskutován návrh směrnice, která má přinést nová opatření ke zvýšení postupů insolvence, oddlužení a preventivní restrukturalizace.[4] Evropská unie vychází z premisy, že správně nastavená pravidla insolvence jsou základní částí podnikatelského prostředí, pomáhají k vytváření a zachování pracovních míst a usnadňují reagovat na hospodářské výkyvy.

Diskutovaná směrnice se v případě jejího přijetí nutně projeví na pravidlech insolvence a insolvenčního řízení v České republice. Pro vysvětlení dodáváme, že zmíněná preventivní restrukturalizace ve stručnosti znamená postup, který dlužník podstoupí ještě před tím, než se dostane do platební neschopnosti. V několika státech EU jde o fungující metodu, v rámci které může dlužník dosáhnout za dodržení určitých podmínek toho, aby věřitelé po určitou dobu nemohli vymáhat jejich pohledávky za dlužníkem. Přijetí zmíněné směrnice, přestože její návrh existuje už od roku 2016, je v současné době stále nejisté, tedy nelze doporučit tuzemským dlužníkům, aby na její přijetí ve své tíživé situaci čekali.

[1] Mapa exekucí [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné z: http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/

[2] Tait, Robert. The Guardian [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2019/jan/06/czech-democracy-threat-debt-crisis

[3] Vláda ČR; Poslanecká sněmovna PČR: Důvodová zpráva k zákonu 31/2019 Sb., ze dne 17. 1. 2018.

[4] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice 2012/30/EU.