Insolvence OSVČ

Insolvenci OSVČ je možné řešit buď a) likvidačním způsobem – tzv. konkursem, v rámci kterého dojde k prodeji dlužníkova majetku, přičemž se ve většině případů nepočítá s dalším provozováním podniku, nebo b) sanačními způsoby – tzv. reorganizací nebo oddlužením, kde se naopak předpokládá, že v rámci insolvence OSVČ dojde k narovnání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli a dlužník následně bude pokračovat v provozování svého podniku. V tomto článku se blíže zaměříme na insolvenci OSVČ formou oddlužení neboli tzv. osobního bankrotu.

Povinnost podat na sebe insolvenční návrh

V prvé řadě je třeba upozornit na znění ust. § 98 až 100 insolvenčního zákona, které dlužníku, který je podnikatelem, ukládá povinnost podat na sebe k příslušnému soudu insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Pakliže tak dlužník neučiní, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou jim tímto způsobil.

Výpočet výše splátek oddlužení u insolvence OSVČ

Výpočet výše splátek splátkového kalendáře oddlužení u insolvence OSVČ upravuje ust. § 398b insolvenčního zákona takto:

• „(1) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník, který je fyzickou osobou – podnikatelem, povinen do doby podání písemné zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku, která se určí podle tohoto ustanovení. Ustanovení § 398 není dotčeno.
• (2) V rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty uloží insolvenční soud dlužníkovi povinnost měsíčně splácet nezajištěným věřitelům z jeho příjmů z podnikání minimální nevratnou částku (dále jen „zálohová splátka“).
• (3) Zálohová splátka se určí z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za poslední zdaňovací období podle zvláštního zákona předcházející podání návrhu na povolení oddlužení a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Nebyla-li podnikatelská činnost vykonávána po celé zdaňovací období, určí se zálohová splátka z podílu zjištěného zisku a počtu měsíců, po kterou dlužník vykonával podnikatelskou činnost.
• (4) Nelze-li zálohovou splátku dlužníka určit postupem podle odstavce 3, určí se po vyjádření insolvenčního správce k očekávaným budoucím měsíčním příjmům dlužníka vycházejícím z rozdílu jeho reálně dosažených příjmů a reálně vynaložených výdajů za dobu jeho podnikání.
• (5) Nelze-li zálohovou splátku dlužníka určit ani postupem podle odstavce 4, určí se zálohová splátka z částky odpovídající měsíční průměrné mzdě v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku.
• (6) Dlužník je povinen na konci každého zdaňovacího období podle zvláštního zákona předložit insolvenčnímu správci účetnictví či daňovou evidenci, přiznání k dani z příjmů a výpisy z účtů, popřípadě další listiny osvědčující jeho příjmy a výdaje; tuto povinnost dlužník nemá po podání zprávy insolvenčního správce o splnění oddlužení, na základě které vezme insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení. Splátkovou částku následně určí insolvenční správce z jedné dvanáctiny zjištěného zisku dlužníka za zdaňovací období a vypočte se ve výši, v jaké mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (dále jen „referenční srážka“).
• (7) Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období nižší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, vyzve insolvenční správce dlužníka k uhrazení nedoplatku ve výši rozdílu mezi těmito částkami; dlužník je povinen nedoplatek uhradit bez zbytečného odkladu. V odůvodněných případech může soud na návrh dlužníka určit jinou výši nedoplatku; toto rozhodnutí doručuje insolvenční soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné.
• (8) Je-li součet zálohových splátek splacených dlužníkem za dané zdaňovací období vyšší než součin referenční srážky a počtu měsíců, po něž v daném zdaňovacím období oddlužení trvalo, může insolvenční soud na návrh dlužníka pro následující zdaňovací období stanovit jinou výši zálohové splátky; toto rozhodnutí doručuje insolvenční soud zvlášť pouze dlužníkovi a odvolání proti němu není přípustné. Insolvenční soud může stanovit jinou výši zálohové splátky také tehdy, jestliže o to požádá dlužník pro změnu poměrů. Soud tak učiní jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je výše dosavadních zálohových splátek způsobilá ohrozit plnění splátkového kalendáře nebo že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude vyšší i při jiné výši měsíčních splátek.
• (9) Pokud má dlužník mimo příjmů z podnikání také další příjmy, z nichž splácí pohledávky věřitelů podle § 398 odst. 3, nepoužije se při určení výše zálohové nebo referenční srážky snížení o základní částku, která nesmí být při výkonu rozhodnutí povinnému sražena z měsíční mzdy, je-li tato základní částka uvažována při určení rozsahu splátky z jiného příjmu. Při určení, ze kterého z příjmů bude dlužníku ponechána základní částka, vezme insolvenční soud v úvahu zejména výši a pravidelnost dosahování jednotlivých příjmů.“

Především je tedy vhodné zmínit, že při výpočtu výše splátek splátkového kalendáře insolvence OSVČ formou oddlužení se zohledňují dlužníkovy výdaje, které musí hradit, aby mohl podnikat. Tyto výdaje (stejně tak jako příjmy) je však dlužník povinen insolvenčnímu soudu i insolvenčnímu správci v pravidelných intervalech prokazovat, a to právě za účelem výpočtu výše splátek insolvence OSVČ, které bude povinen podnikatel v rámci svého oddlužení hradit.

Pokud máte zájem o poskytnutí právní pomoci v rámci realizace insolvence OSVČ, můžete se na nás kdykoliv obrátit – kontaktní údaje naleznete ZDE!