Způsoby oddlužení po novele insolvenčního zákona

Na naších stránkách jsme se již několikrát zabývali dopady novely insolvenčního zákona, jež je účinná od 1.6.2019. V dnešním článku se pokusím podat ucelený přehled způsobů oddlužení, a to nejen z pohledu způsobu řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty a oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, ale i z pohledu různých variant splátkového kalendáře dle osoby dlužníka a výše plnění.

Na úvod považuji za vhodné uvést, že volba ohledně způsobu oddlužení v konkrétním řízení náleží dle ust. § 399 a násl. insolvenčního zákona (dále jen „InsZ“) primárně nezajištěným věřitelům dlužníka. Nedojde-li k rozhodnutí o způsobu oddlužení ze strany věřitelů, rozhoduje o něm insolvenční soud. Přestože tedy v rámci sepisu insolvenčního návrhu dlužník soudu předkládá svou představu o způsobu a průběhu oddlužení, toto rozhodnutí mu samo o sobě nenáleží. Tato skutečnost má význam zejména z hlediska ust. § 398 odst. 6 InsZ, tedy z hlediska povinnosti vydat ke zpeněžení obydlí dlužníka, jak bude rozvedeno níže.

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

Prvním ze způsobů oddlužení je zpeněžení majetkové podstaty, při kterém se postupuje obdobně jako při zpeněžení majetkové podstaty v konkursu s tím rozdílem, že není-li zákonem dále stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Podstatou tedy je soupis veškerého majetku dlužníka do tzv. majetkové podstaty a jeho následný prodej.

Fakticky dochází k prodeji veškerého majetku dlužníka, a to za předpokladu, že tento prodej pokryje minimálně náklady spojené se samotným zpeněžením. Zákon stanoví, že do majetkové podstaty nenáleží majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jedná se typicky o:

• Běžné součásti oděvu, obvyklé vybavení domácnosti (výklad tohoto pojmu je pak dle judikatury NS vždy individuální, zpravidla se však jedná o: lůžko, stůl, židle, kuchyňská linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka, vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti)
• Snubní prsten a jiné předměty podobné povahy
• Zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě
• Hotovost do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce, aktuálně 6820 Kč
• Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat věcí, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu podnikatelské činnosti (to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky, která je tímto zástavním právem zajištěna). Zabavit vám ovšem exekutor může nadstandardní vybavení, bez kterého se v práci obejdete nebo které máte čím nahradit.
• Domácí zvíře

Oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty

Druhým zákonným způsobem oddlužení je splátkový kalendář se zpeněžením majetkové podstaty. Jedná se o takový postup, kdy nad rámec shora popsaného prodeje majetku dlužníka je dále dlužník povinen splácet po určenou dobu soudem určenou částku.

Pokud se jedná o samotné zpeněžení, postupuje se zásadně shodně, jak je uvedeno shora s tím, že dle ust. § 398 odst. 6 InsZ platí, že dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle ust. § 398 odst. 3 InsZ, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Při tomto způsobu oddlužení tedy také dochází k prodeji majetku dlužníka s tím, že na rozdíl od předchozí varianty nemusí vždy dojít ke zpeněžení obydlí dlužníka. Drobný majetek pak zřejmě nebude zpeněžován tehdy, nedosáhne-li jeho souhrnná hodnota alespoň 20.000,- Kč (tento názor však není prozatím judikatorně ukotven a vycházíme toliko z jednotlivých sdělení soudců v rámci probíhajících přednášek a školení k novému InsZ).

Ochrana obydlí dlužníka

Pokud se jedná o mediálně zdůrazňovanou tzv. ochranu obydlí dlužníka, je situace mírně komplikovaná. Od 1.8.2019 je účinné nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Dle tohoto nařízení lze výpočtem dospět k odpovědi na otázku, jakou hodnotu může mít obydlí dlužníka, tak aby požívala ochranu dle insolvenčního zákona a nemohla být zpeněžena v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Jistotu ochrany svého obydlí však dlužník bude mít pouze tehdy, pokud hodnota jím vlastněného obydlí bude fakticky nižší než hodnota zjištěné dle nařízení vlády, a to zpravidla na základě znaleckého posouzení zadaného insolvenčním správcem. Bude také otázkou, jak tento institut bude v praxi fungovat, a to i s ohledem na skutečnost zmiňovanou v úvodu článku, kdy o způsobu oddlužení rozhodují primárně nezajištění věřitelé. Lze totiž zcela důvodně předpokládat, že věřitelé vedení racionální ekonomickou úvahou dají v případě existence nezajištěné, resp. nezatížené nemovitosti přednost takovému způsobu oddlužení, který jim umožní zpeněžit i jinak zákonem chráněné obydlí.

Pokud se jedná o splátky v rámci tohoto způsobu oddlužení, přináší novela několik různých režimů, jež si níže podrobněji popíšeme.

Splátky trvající 5 let

V základním režimu oddlužení splátkovým kalendářem se zpeněžením majetkové podstaty má dlužník povinnost splácet po dobu 60 měsíců s tím, že minimální výše splátky činí v případě jednotlivce 900,‑ Kč + DPH, tedy 1.089,- Kč na odměnu správce a ještě jednou částku 1.089,- Kč věřitelům. Část odměny insolvenčního správce a případná odměna za sepis návrhu hrazená v rámci splátkového kalendáře pak může celkovou výši minimální splátky ještě navýšit. Obecně se tak minimální částka, jež musí být hrazena bude pohybovat v rozmezí cca 2.300,- Kč – 2.500,- Kč. Je-li dlužníkem hrazeno výživné, pak i věřitelům musí být hrazena částka ve shodné výši.

Pokud dlužník v průběhy 5 let uhradí alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, má nadále jistotu, že insolvenční soud spojí s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Pokud dlužník v rámci oddlužení nedosáhne hranice uhrazených 30 % nezajištěných pohledávek věřitelů, bude soud zkoumat, zda dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Bohužel zatím není jasné, jak budou tyto okolnosti soudu zkoumat a jaká kritéria budou v judikatuře stran této otázky dovozena. Lze však očekávat, že bude-li dlužník řádně pracovat a bude-li jeho příjem adekvátní dosaženému vzdělání a výdělkovým možnostem dlužníka, bude tato podmínka naplněna.

Splátky trvající 3 roky

Novela insolvenčního zákona sebou přinesla možnost, aby oddlužení ve formě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty skončilo po třech letech splácení, tedy po uhrazení 36 splátek, a to za předpokladu, že do této doby dlužník uhradí nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek. Tento postup je automatický a vyplývá přímo ze zákona.

Starobní a invalidní důchodci

Poslední významnou novinkou je nový režim v rámci oddlužení ve formě splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, kdy pokud dlužníku vznikl nárok na starobní důchod před schválením oddlužení a tento nárok trval po celou dobu schváleného oddlužení nebo je-li dlužník invalidní ve druhém nebo třetím stupni, je oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno, jestliže nebylo zrušeno po dobu 3 let od schválení oddlužení. Jinými slovy, podá-li insolvenční návrh starobní důchodce (resp. osoba s nárokem na starobní důchod) či osoba postižená invaliditou druhého či třetího stupně, postačí, když bude po dobu tří let hradit minimální výši splátky, jak bylo uvedeno shora a soud ji následně osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Časté jsou mezi našimi klienty dotazy ohledně situace, kdy nárok na starobní či na invalidní důchod má pouze jeden z manželů.  Převládající názor je v současnosti takový, že tyto zvláštní podmínky musí splňovat oba manželé současně, tj. v případě společného návrhu manželů na oddlužení musí mít oba nárok na důchod, jinak se v řízení postupuje standardně splácením po dobu 5 let včetně nutnosti v závěru vyhodnotit míru uspokojení a snahy ze strany dlužníků.